MgA. Andrea Waidingerová - herečka
Andrea Waidingerová
Mí úžasní rodičové si mě prý z porodnice přinesli na Štědrý den. V roce, kdy bouchnul Černobyl. Nevím, jestli to bylo jen díky radiaci, ale rostla jsem si vesele se svou mladší sestřičkou na pražském Smíchově a navštěvovala spoustu kroužků, které mě, společně se školou, ohýbaly, lámaly, narovnávaly, prudily a nesmírně bavily.
S opravdickým divadlem jsem se střetla, když mi bylo jedenáct. A to díky pěveckému sboru Radost Praha (kam jsem přešla z Bambini di Praga), jehož členky zpívaly v operní pohádce Turandot ve Státní Opeře Praha. V této krásné instituci jste pár let, mezi kostýmy, mohli najít i mou maminku, proto – jako správný průzkumník – znám každé zákoutí této budovy. K tomu neodmyslitelně patří i divadelní hantýrka a zamilování se do pachů prachu, kouře a líčidel. Vedle mé velké lásky ke knížkám jsem se systematicky začala připravovat na to, že až budu velká, budu dělat divadlo. Vystudovala jsem obchodní akademii, vzala každou práci, která se namanula, zpívala, hrála v amatérském souboru DĚS, začala komparzovat v Národním divadle a chodila na přijímačky na AMU.
Zde se mě ujali páni profesoři Boris Hybner, Štefan Capko, Martin Sochor, Petr Pachl, Petr Zámostný, Radim Vizváry a paní profesorky Ladislava Petišková, Miřenka Čechová a mnoho dalších. A začali mě lámat, ohýbat a podporovat. Znovu. Během studia jsem se opět ocitla na prknech Státní Opery, vycestovala do Japonska, hrála v černém divadle, v ulicích matičky Prahy a vyprodukovala spoustu představení a etud na krásných místech.
Všechno to, co jsem se naučila a stále se učím, předávám jako volnočasový pedagog malým i velkým dramaťákům - občas je to DĚSné, ale lámání, ohýbání, narovnávání a podporování činím s vervou.
Ale hlavně. Jsem v Pohádce.
Co Vám na sebe prozradí dále, se dozvíte z odpovědí na několik otázek z dotazníku, který proslavil spisovatel Marcel Proust.
Na co byste nejvíc chtěl/a mít talent?
Na všechno, co chci dělat.
Z čeho máte největší strach?
Ze svého strachu.
Jak si představujete dokonalé štěstí?
Zlatá záře, konfety, vůně teplé letní noci, dobré pití, cigaretka, skvělá společnost…je toho tolik….:)
Které své chyby byste se rád zbavil/a?
Občasné své nepřítomnosti v přítomnosti.
Jaká vlastnost vám nejvíc vadí na ostatních?
Vymlouvačnost a vymýšlení si, které se ovšem myslí vážně a servíruje se jako pravda.
Kde byste nejraději žil/a?
Tady jsem spokojená. Děkuji.
Jak byste chtěl/a umřít?
Zatím jsem nad tím nepřemýšlela. Zařadím to do svého programu a zkusím nad tím, alespoň minutu přemýšlet. Uvidíme, jestli z toho něco vyleze.
Která žena je podle vás hrdinka?
Každá, co si dokáže splnit své sny a přitom zůstat ženou.
A který muž je hrdina?
Každý, kdo jedná správně a navzdory ostatním si stojí za tím, co dělá.
Jaký film můžete vidět kdykoliv znovu?
Každý dobrý film.
Jaká je vaše nejtypičtější vlastnost?
Eee…Cože?...Počkejte…Podržte mi tohle….Já musím ještě… Vlastnost? Na to se zeptejte ostatních.
Kterou historickou postavu nesnášíte?
Hysterickou?
Jaká je vaše nejoblíbenější barva?
Ano, barvy mám moc ráda.
Jakou kytku máte nejradši?
Tu, kterou dostanu.
Čeho si nejvíce vážíte na svých přátelích?
Že jsou právě mými přáteli.
Jakou soukromou radost si nikdy neodepřete?
Na chvilku zavřít oči.
Čeho si nejvíce vážíte u ženy?
Když světu dovolí, aby se k ní choval jako k ženě.
A čeho si nejvíc vážíte u muže?
Když zůstává mužem.
Pro které chyby máte největší pochopení?
Vždyť se jedná o chybu, ne o úmyslnou zrůdnost. Takže asi pro všechny, u kterých zazní slůvko: „Promiň.“
Co vám vadí ze všeho nejvíc?
Že se lidé spokojí s podprůměrností a na tom pak profituje spousta šmejdů, kteří srážejí lidské hodnoty.
Které slovo či větu příliš často používáte?
Prý je to „prostě“.
Jaký je momentální stav vaší mysli?
Tadam dadam……jo, to umírání! Bohužel… nic mě nenapadlo.
Jaké je vaše motto?
„Snažte se dotýkat hvězd, i když na ně vždy nedosáhnete. Určitě neskončíte s rukama plnýma bláta.“ (Leo Burnett)
Jaká je vaše oblíbená cesta?
Přeci každá! Zkrátka …mno…baví mě ten pohyb.