Svátek: Norbert Datum: 06. 06. 2020

Divadlo Pohádka

        Sylva Roglová - herečka



SYLVA ROGLOVÁ


Svět jsem poprvé spatřila 27.května 1994 v nemocnici v Praze. Krátce na to jsem dostala jméno Sylva. Jsem třetí ze čtyř sourozenců. Chápejte tedy, že dětství jsem měla divoké. Pamatuji se, jak jsem za barákem létala jako pták s ostatními dětmi a snila si o tom, že budu jednou asistentkou Davida Copperfielda. Proč? Viděli jste někdy někoho, kdo by se dobrovolně vrhal do bermudského trojúhelníka a vrátil se bez úhony zpět? A kdo dokáže s realitou pracovat jako s iluzí? Zkrátka a dobře, David byl můj favorit a já věděla, že svět kouzel a her bude navždy vepsán do mého srdce, podobně jako hádky se sourozenci, nebo pády ze stromů.


V dětství jsem chodila na balet. Vydržela jsem u něj do svých pubertálních let. Touha po tom vykašlat se na všechno pak zvítězila. Doktorka mi beztak řekla, že jsem příliš hypermobilní. A to mojí mamince připadalo jako dostatečný argument. Doteď mě občas jímá nostalgie, když koukám na ladné pohyby tanečnic v ND. 


Pokud se mě zeptáte, v čem jsem našla zalíbení během studií na gymnáziu, jistě si vzpomenu na přípravy školního muzikálu Vzducholoď. Tam jsem pochopila, že jeviště mi stále připadá jako kouzelná věc. A že jsem skoro na svoje dětské sny zapomněla! Krásné vzpomínky mám také z dob, kdy jsem zpívala ve schole Sv. Ignáce.


Nedlouho po úspěšném složení maturitní zkoušky jsem se rozhodla cestovat rok po světě. Aneb co dělat, když nevíte, kam na školu dál. Byl to velmi důležitý mezičas mého života. Kromě nádherných novozélandských hor pro mě bylo klíčové Bulharsko, kde jsem řádila a dováděla jakožto dobrovolnice s místními chudými dětmi romského ghetta. Došlo mi, že práce s mladými a pro mladé mě bude provázet možná celý život. Následovalo tedy studium sociální pedagogiky a dějin umění. Proč jsem si vybrala tyto dva obory současně, se mě neptejte...Intuice rozhodla. Teorie mi připadala snazší než skutečný umělecký projev, který jsem znovu objevila až o pár zatáček dál.


Přes mnohé zkušenosti s prací s dětmi jsem došla k závěru, že klasický sociální pracovník ze mě nikdy nebude. A pedagog také ne. Během studia na vysoké škole jsem se přirozeně vracela zpátky k divadelnímu projevu a stala se členkou nezávislého divadelního spolku OLDstars a Procity. Za několik let hraní jsem pochopila, že divadlo je skvělým způsobem, jak se spojit se sebou samým i s ostatními. 


Po skončení vysoké školy jsem hledala možnosti uplatnění a přirozeně se upínala k divadlům pro děti. Tady někde po cestě jsem nalezla Pohádku, která mě raketovou rychlostí vpravila zpět do světa hravosti a fantazie. Je to nelehká práce, která mě posouvá za hranice mých vlastních domnělých limitů. A za to díky, Pohádko :-)


Svůj projev také piluji na vernisážích či kulturních akcích, které občas pomáhám organizovat, nebo je moderuji. 


Dlouho jsem se trápila tím, že nemám život nalajnovaný a stále se hledám. Dnes jsem vděčná, že mě proud unáší přesně tam, kam je třeba. Protože život je jedna velká hra.



Co Vám na sebe prozradí dále, se dozvíte z odpovědí na několik otázek z dotazníku, který proslavil spisovatel Marcel Proust.

Na co byste chtěla mít talent?

Nevím, jestli je to zrovna talent… Ale schopnost cestovat časem a prostorem by byla boží.

 Z čeho máte největší strach?

Znáte Nekonečný příběh? Z nicoty.

Jak si představujete dokonalé štěstí?

V náručí milovaného.

Které své chyby byste se ráda zbavila?

Co? Já přeci nemám žádné chyby!

Jaká vlastnost vám nejvíce vadí na ostatních?

Nedostatek empatie.

Kde byste nejraději žila?

Tam, kde žiji, nebo kdekoli, kde se cítím doma.

Jak byste chtěla umřít?

Jedině ve snu.

Která žena je podle vás hrdinka?

Maryška z Postřižin. Dělá si, co se jí zlíbí, a je při tom nádherná.

Který muž je hrdina?

Ten, který dokáže milovat tak, že při tom zapomene na svoje ego.

Jaký film můžete vidět kdykoli znovu?

Žádný. Záleží na náladě. Ale dnes by to byl Sám doma.

Jaká je vaše nejtypičtější vlastnost?

Hledat to, co mi ještě schází. A létat v oblacích.

Kterou historickou postavu nesnášíte?

Snad nikoho. Škoda energie.

Jaká je vaše nejoblíbenější barva?

Ta, která je ze dvou. Fialová.

Jakou kytku máte nejradši?

Tu, kterou mi natrhal na louce.

Čeho si nejvíce vážíte na svých přátelích?

Že se orientují v mém životě. A jsou v mém životě.

Jakou soukromou radost si nikdy neodepřete?

Jednou za čas se musím pořádně zhoupnout na houpačce.

Čeho si nejvíce vážíte u ženy?

Že dokáže být láskou.

A čeho si nejvíce vážíte u muže?

Že dokáže být pevnou skálou.

Pro které chyby máte největší pochopení?

Pro ty, které jsem sama udělala. Pak chápu, že jsou lidské.

Jaký je momentální stav vaší mysli?

Řekni, kde ty kytky jsou....

Jaké je vaše motto?

Buď změnou, kterou chceš vidět ve světě.

Jaká je vaše oblíbená cesta?

Ta od Jacka Kerouaca.